Muhammad to celé popletl

Tímhle článkem si možná koleduji o nějakou tu fatwu. Ale vem to nešť. Nedotknutelnost Muhammada, jako by to byl nějaký Bůh, mi přijde paradoxní. Není to snad islám, který se vysmívá křesťanské představě Ježíše jako Boha???? 

Mimochodem, věděli jste, že rčení "vem to nešť", prý vzniklo ve středověku v souvislosti s pravými neštovicemi, které přinesla do Evropy  z Asie islámská invaze?? Znamenalo pak "ať už je ta strašná "nemoc" pryč"! To mi přijde vtipné...

Ale zpět k oné nedotknutelnosti. Nemyslím si, že tímto článkem bych Muhammada nějak urazila (kdyby tedy žil) a že by na mě  svolával Alláhovo peklo, jak to dělával se svými oponenty. Možná by mu to všechno byla řekla už jeho žena Chadídža, kdyby byla tak brzy nezemřela, a jí by možná naslouchal. Stejně jako jí uvěřil, že není blázen. A možná by dějiny islámu vypadaly úplně jinak. A dějiny celého světa...

Spíš se obávám, že to prostě popletl a své prorocké poslání neunesl a budiž mu tedy země snad lehká. S tou krví na rukách z něj totiž asi žádný opravdový Bůh mít radost nebude a již dávno za to asi pyká :-( A možná byl tím zavražděným knězem... po tom, co jsem zažila, jsem už ochotná věřit i tomu :-)

Ještě jednou zpět k oné nedotknutelnosti :-) A k tomu kdo koho považuje za Boha. Někdy jako bychom jako lidstvo lpěli na slovíčkaření, ale neuvědomujeme si, že není nutné nazvat okno oknem, aby zůstalo oknem :-) Jediný, kdo je nedotknutelný, má být Bůh. A vše, nač hledíme jako na modlu, zůstává modlou. Je to podobné, jako v onom trojdílném článku o islámském pojetí ženy a manželství, které dělá ze ženy sexuální objekt pod rouškou všech těch pravidel o zahalování. A Západu vyčítá, že je posedlý sexem a že ženy tu jsou jen sexuálním objektem a ne uctívanou ženou a matkou rodu. 

Někdy není lehké zahlédnout pod všemi těmi rouškami a maskami skutečnou tvář.... 

Než se pustím do mekkánské části Koránu a zjevení, které bylo Muhammadovi dáno, musím upozornit na jednu důležitou věc.

Mám ve zvyku pracovat se symbolikou a to někdy není úplně snadné pochopit. Stejně jako u těch roušek a masek. Korán už vykládala spousta lidí. Islámských učenců i těch západních. Nechci se stavět jako odborník ani islámský, ani západní, ač jsem vystudovaný religionista. Aby člověk něco "vědecky" pojal opravdu zodpovědně, musí v tom být dost dlouho a pořádně vědecky kovaný. A mě výklad Koránu fakt natolik nezajímal... 

Ale dovoluju si tvrdit, že o spiritualitě z osobní zkušenosti něco málo vím a umím nechat k sobě promlouvat náboženské texty, jejichž účelem je probouzet člověka k něčemu, co nás přesahuje. Ostatně jsem je sama psávala. Hlavně před 20 lety, když jsem se prvně nějaké představě, že náboženství není tak úplně jen pro zbabělce a nedouky, otevřela. Jo, stalo se to tenkrát v Káhiře a islámu za ten kontakt s náboženstvím vlastně vděčím. Můj první (už jsem ho i na blogu kdysi publikovala - Moře) začal tak nevinně a skončil jako velké "zjevení", které mě hodně ovlivnilo. Napsala jsem ho já, nebo ne??? No, nevymyslela jsem ho a přece jsem ho stvořila... 

A proto bych doporučila si nejdřív něco přečíst o symbolice života a o tom, jak se dá jít hlouběji. Abychom okno viděli jako okno :-) Pokud možno :-) 

Tak tedy v čem to Muhammad podle mě popletl?? 

Vezmu to klasické české Hrbkovo vydání (a překlad) Koránu. Jsem bývalý překladatel, vím moc dobře, že překlad je překlad a originál je originál. Obzvlášť u takovýchto textů. Nicméně originál znám taky a matně si ještě pamatuji doby, kdy jsme ho na arabistice četli a vykládali. Religionistické státnice také obsahovaly četbu originálu. 

Na Hrbkově vydání je dobré to, že jednotlivé súry (kapitoly) Koránu rozdělil podle chronologie na mekkánské súry (3 různá období) a medínské súry. Mekkánské súry jsou tedy ty nejstarší a pokud vezmeme vezmeme jako fakt, že takhle nějak plus mínus mu byly zjevovány (ano, dá se o tom polemizovat, nicméně na základě toho, do jaké míry si i dnes arabští mladíci pamatují zpaměti hory básní,  a že výuka byla i v době, kdy jsem studovala v Jordánsku, dost memorující, jsem celkem otevřená tomu věřit), dá se v mekkánských súrách objevit mnohé.

Jeden článek o tom, že Muhammad podle mě neunesl setkání s Bohem, jsem už u sebe na blogu Žít je umění, kdysi uveřejnila. Nebudu se tady tedy opakovat o tom, jak děsivé může být setkání s Bohem, o tzv. fascinans tremens (Rudolf Otto) a o tom, jak jsem kdysi za studií jako ateistka četla tyto súry úplně jinak, protože jsem byla fascinovaná Muhammadovým zjevením (možná podobně jako muslim???), neboť ve mně oslovovaly ještě neprojevenou spiritualitu. A jak jsem v nich později, po podobné zkušenosti, vnímala už jen strach a zášť.

Vezměme si súry pěkně popořádku. Pokusím se Vám nastínit, co za nimi symbolicky vnímám (číslování je kanonické číslování, ne chronologické):

•  súra 1 - setkání s Božskou silou a s jeho mocí nad naším životem. Prosba, aby nás vedl, protože jen On ví, co je pro nás dobré. (ve mně to do jisté míry rezonuje třeba s taoistickým principem taa a wu-wei). Muhammad tu sílu ale vnímá paradoxně antropomorficky jako člověka, který buď někoho zahrnuje milostí, nebo se hněvá.Paradoxně protože islám vystupuje silně proti antropomorfismu (např. zákaz zobrazování).
• súra 96 - první súra, která se staví silně proti nevěřícím, a vyhrožuje jim pekelnými strážemi! Sám Muhammad prý měl v počátcích se svými zjeveními problém (nerozuměl, co se děje, a myslel, že se zbláznil). Hovoří-li o vzpurnosti o odvracení se a o obviňování ze lži, může stejně tak dobře hovořit Bůh k Muhammadovi, jako Muhammad k nevěřícím. Tak ezoterické kruhy věří že svět je naším zrcadlem a druhé obvykle obviňujeme z toho, s čím my sami máme problém :-) A o tom, že kdo je vzpurný, tak zažívá peklo, no, o tom můžeme říct všichni své, ať jsme věřící či nevěřící. Říká se, že štěstí nespočívá v tom, co se děje, ale jak k tomu přistupujeme. A pozor! Nevzdorovat neznamená nechat si skákat po hlavě! Že to nedává smysl? Dává, jen je potřeba se této myšlence otevřít a člověk nakonec pochopí :-) 
• súra 74 - ty, Muhammade, buď trpělivý! Nepolehávej tu, vstávej a burcuj ostatní, ať svůj život nepromrhají a pak toho v okamžiku smrti nelitují! Tu myšlenku, že člověk se pořád jen něčeho dožaduje a není vděčný za to, co dostal a má, jsem slyšela i jinde než od Alláha. Třeba buddhisté mají touhu jako základní příčinu utrpení. Strašení peklem je celkem běžné. Sám Muhammad musí mít strašný strach. Kdo ví, jestli neměl nějaké děsuplné vize. Psychospirituální krize, jako že ji nejspíš prožíval, je prevít. 
• súra 106 - vděčnost božské síle (životu), za to, že nás sytí a chrání. No, když nevyroste, je nám zemědělství k ničemu. A když přijde povodeň, máme smůlu. Ještě nevěříte tomu, že náš život stojí a padá s tím, co nás přesahuje? Smrt neošulíme :-)
• súra 90 - dělení na ty, kteří budou spaseni, a ti, kteří skončí v pekle. Protože - obligátně - nenaslouchají Muhammadovu svědectví. Stejně jako mnoho jiných náboženských směrů i zde je jasně řečeno, že bohatství a zpupnost z toho plynoucí člověka nezachrání před utrpením (a to je, lidi, fakt peklo!) a že je správné propustit otroka (co takový osmánský sultán s otrokyněmi v harému??), nakrmit chudé a sirotky. To, že se věřící vzájemně nabádají k soucitu a neochvějnosti v nastoupené cestě, je také běžné (sangha, církev atd.). Je zajímavé, že dosud nemůže žádný člověk, kdo něco o spiritualitě ví, říct proti takovéto zvěsti ani ň. 
• súra 91 - stejně tak nikdo nemůže říct ani ň proti zvěsti, že srdce člověka v sobě obsahuje část, která ho svádí do "pekel" (ezoterici tomu říkají ego), a část, která mu pomáhá dosáhnout vyrovnanosti. A že se fakt hodí očišťovat egoistické tendence, které člověka jen svádí ke strachu a spalujícím touhám a kvůli tomu k nejrůznějším nepříjemným emocím jako je vztek, agresivita nebo deprese. 
• súra 93 - Muhammad propadá zoufalství a Alláh ho chlácholí: "Ne, neopustím Tě." Vždyť jsem Tě už tak moc obdaroval! I tohle jsem zažila. Ten pocit, že zkoušky jsou příliš náročné a ti, kteří při mě stáli, najednou nestojí. Ale jen proto, že jsem nerozuměla tomu, co se děje. A Muhammad tu bojuje tak akorát za sirotky a žebráky.
• súra 94 - podobné. Někdy si člověk prostě musí připomenout, že se strastmi i úleva přichází. A že stačí důvěřovat.

A tak bych mohla pokračovat dál a dál. Rozebrat dalších 39 súr prvního mekkánského období.

Jsou plné obrazů soudného dne, pekla a ráje (včetně oněch panen a pohárů naplněný po okraj :-)). Korán je umí lidem z pouště velmi dobře vylíčit. Jsou také plné připomínek, že lid by měl být božské síle vděčný, protože to On všechno stvořil. Člověk není soběstačný a je zbytečné lakotit a být horlivý jen v lásce k majetku.

Zdá se, že v té době, Muhammad ve svých zjeveních naléhal hlavně na to, aby se lidé věnovali modlitbě a uctívali Alláha jako stvořitele toho, co mají. Aby k němu nepřidružovali nic jiného. Aby byli vděční. To ostatně dělá vůči tomu, co jej přesahuje, každý věřící, nejen muslim. Naléhal také na to, aby ho lidé nepomlouvali (každý buddhista Vám řekne, že pomlouvat a tlachat není fakt dobré) a nepovažovali jeho slova o soudném dnu za lži a slova satana. 

A také často připomíná to, jak dopadli ostatní národy (třeba Egypťané), když zapudili proroka (třeba Mojžíše). No a přestože se v 73. súře objevuje: "Ponech mě na starost ty, kdo za lháře tě mají a ve slastech si žijí a popřej jim lhůtu krátkou, my pouta máme pro ně a výheň ohnivou...", zřejmě se zhlédl v prorockém údělu ostatních proroků a rozhodl se, že se stane Boží rukou, která nepřátele víry zničí! 

A zdá se, že nevyslechl ani slova 68. súry (ostatně ani někteří nafoukaní saudskoarabští muslimové): "Neposlouchej dobrému se na odpor stavějícího, nepřítele hříšného, násilníka a k tomu původu pochybného, i když je majetný a syny obdařen".

A zdá se, že Ježíšovou cestou se dát nechtěl. Představa, že by jako prorok uspěl hůř než Mojžíš, nebo že by měl jako prorok Ježíš snad zemřít, pro něj byla absolutně nepřijatelná. Smrtí sebe sama (ega), což je pro každého duchovně založeného člověka tím posledním krokem na Boží cestě, tj. tím skutečným islámem (tj.odevzdáním se do vůle Boží) například ve smyslu islámského súfismu (i známého islámského učence al-Ghazzálího), vlastně opovrhl v okamžiku, kdy odmítl představu Ježíšovy smrti na kříži jako vůle Boží... 

Bylo by jistě zajímavé rozebrat podobným způsobem i súry druhého a třetího mekkánského období, ale tento článek je už i tak hodně dlouhý :-) Nicméně doufám, že pomohl osvětlit jednu věc. Že v zárodku islámu, v těch úplně prvních súrách, není nic, na čem by se muslimové nemohli shodnout s ostatními náboženskými směry. Že Muhammad opravdu nepřišel s ničím novým (ostatně to prý ani netvrdil). A že Muhammad se nejspíš nechal unést potupením, kterého se mu dostalo a pustil se do boje s těmi, kteří ho vyštvali z Mekky a i při útěku ho prý chtěli zabít. Jakou tragédii rozpoutal posměch, odmítání, ústrky a vyhrožování smrtí ze strany nevěřících! Jako bychom to neznali od všech těch amerických studentů, kteří se šli mstít, a útočili na campusu! Od všech těch teroristických šílenců teď! Lidská psychika je věc ošemetná...

A také zjevení je věc velmi ošemetná. Při přípravě nejnovějšího vydání Magazínu Aves o motivaci jsem narazila na svůj starší článek o Intuici. Tam je krásně vidět, jaké jsem někdy mívala potíže rozlišovat hlásek intuice od hlasu tužeb a strachů ega. Když jste ve spirituálním světě nový (a Muhammad byl, však neměl potuchy, co se s ním děje), je velmi těžké to ustát. Já jsem v tom "lítala" už 20 let, ale když přišel poslední velký nápor, bez pomoci někoho zkušenějšího bych měla velký problém se v tom orientovat a možná bych se i zbláznila.

Nápor strachu byl totiž velký. A nápor ega, který nesnášel odpor a ponížení a neustále se domáhal vnějšího potvrzení vlastní hodnoty, také. V okamžiku, kdy musíte odevzdat věci, které považujete za největší hodnoty (a to se po Vás v kontaktu s tím, co Vás přesahuje, prostě chce!), hrozí, že se za ně postavíte a začnete za ně bojovat ještě víc! 

Je možné, že právě tohle Muhammad nezvládl. V úvodu k Hrbkově překladu se dočtete, že ještě v Mekce zemřela Chadídža, jeho žena, která mu byla oporou (i duchovní) spolu s jejím bratrancem, který znal křesťanské učení. Možná si Muhammad jen spletl hlas svého Ega s hlasem Božím, a do svého náboženství tak vnesl násilí, zpupnost a pevná pravidla, která měla bránit všem a všemu, aby se uchýlil z cesty. Stejně jako on?? O tom, jak je islám extrémně uzavřený a o imigrantské krizi jako o symbolu otevřenosti a uzavřenosti, jsem u sebe na blogu již také psala. Rozhodně stojí za to si ho přečíst, abyste si udělali obrázek o tom, co to vlastně doopravdy znamená se uzavřít a otevřít. Že je to jak s tím oknem, kde slova matou a naše běžné představy se tříští o bariéru nepochopení. Zatímco se rozjíždí kolo násilí. Jako v Izraeli... 

Je pak tragédií, že Muhammadovy výroky a činy popsané v hadíthech se staly součástí sunny. Protože je velmi těžké odstranit plevel od zrna, když muslim nikdy nepřizná, že Muhammad se mohl mýlit. A přitom to není urážka, vždyť to byl jen člověk nejspíš vedený Bohem. Ale jen člověk. 

Jak vidíte, pokud se člověk otevře tomu, co říká Korán ve svých prvních súrách, nenachází nic, co by nenašel v jiných náboženských učeních. Budete-li mít zájem, sepíšu i pokračování o následujících súrách. Tímto způsobem jsem Korán dosud nečetla a samotnou by mě zajímalo, kdy došlo k tomu zlomu. Zda ještě v Mekce, nebo až v Medíně. Medínské súry jsou jinak obvykle považovány za velmi jiné, protože i problémy v Medíně řešil Muhammad jiné.