Už mě to nebaví...

Když náhodou zapnu TV v době zpráv, je to samý atentát. Němci a Francouzi aby se už báli vyjít ven. Islámský stát si mne ruce, jak to těm Zápaďanům s tou jejich dekadentní nemorální kulturou krásně zaváří.

Přesně jak před časem vyhrožovali. Třeseme se strachy. A vztekem. A to mě tedy fakt neba...

Připadá mi, že jsem se ocitla někde v nějakém prapodivném filmu o rozhádané dvojici. Oba skřípou zuby, mlátí dveřmi a vymýšlí rafinované způsoby, jak toho druhého zlikvidovat. Kdyby to byl rodinný klan, možná už by bylo pár lidí zlikvidováno. 

V normálním životě bych buď tu televizi vypnula (pokud by to byl film), nebo bych práskla dveřmi já a z takového domu bych odešla (pokud by to byla realita).

Svět zešílel. Ale kde jsou dveře od světa, kterými bych mohla prásknout???? 

A tak dělám to jediné, co mohu dělat: 

• Učím se žít se svými strachy a se svými emocemi. Mít je pod kontrolou a nenechat se jimi ovládat. Tak jak jsem se to učila před imigrantskou krizí, během ní i teď. Protože strach a nezvládnuté emoce v tom mém světě už zavinily spoustu problémů a já o svět plný strachu a nezvládnutých emocí fakt nestojím! Kdo ano??? 
• Učím se nežít ve vnitřních konfliktech. Nehorovat jednou částí pro něco a druhou částí sama sebe sabotovat. Protože to jsou ty jediné konflikty, se kterými mohu něco opravdu reálně dělat. 
• Nerochnit se v myšlenkách a emocích, v případech, kdy je to naprostá pitomost a nic dobrého to nepřináší. No, je to šichta, ale je to lepší než mít z teroristů žaludeční vředy. V tom lepším případě.
• Imigrantskou krizi si v sobě nesu jako symbol. Že nechci být pochodující mrtvola nebo upír, ale živá svobodná bytost žijící v normálním světě. 
• A hlavně se nesnažit prosazovat své Pravdy pravdoucí třeba i Bohem neposvěcené, když o ně nikdo nestojí. (Tak maximálně si o nich psát na blogu :-)) Což je asi ze všeho nejsložitější! Je přece tak běžné poukazovat neustále na to, jak kdo co dělá špatně, myslí si špatně a jak je to přece vůbec všechno špatně :-) 

Kdyby se tohle naučili alespoň ti tam, kteří mají to, co se ve světě dnes děje, na svědomí, rozhádaná dvojice už by byla dávno od sebe a v péči nějakého psychiatra. Protože tohle není normální. A kdyby se tohle naučili i ostatní, byl by na světě ráj. Ale tak zas nemusím mít všechno... 

Howgh.